Sopka Katla Island

Sopka Katla je jednou z nejvíce aktivních sopek na Islandu (více o sopkách na Islandu). Sopka Katla má průměrně dva výbuchy v každém století. Kráter sopky Katla se nachází na východním okraji sopečné oblasti na Islandu.

Sopka Katla se tyčí do nadmořské výšky 1512 metrů nad mořem a je částečně pokryta ledovcem Mýrdalsjökull (celková plocha tohoto ledovce je 595 km²). Tloušťka ledu, který pokrývá tuto sopku, dosahuje 200 – 700 metrů. Sopka Katla má také mimořádně velký kráter, který má průměr přibližně deset kilometrů. Tím vzniká obrovská kaldera o celkovém objemu 70 km³. Kaldera sopky Katla je tedy celá vyplněná ledem. A právě mohutný ledovcový příkrov, a vysoká aktivita této sopky (patří mezi nejaktivnější sopky nejenom na Islandu, ale na celém světě vůbec), je to, co dělá jakoukoliv sopečnou aktivitu sopky Katla tak nebezpečnou.

Čím nás ohrožuje sopka Katla?

Při výbuchu sopky, totiž dochází k tomu, že rozžhavené magma roztaví ledovcový příkrov. Magma se tím zároveň ochlazuje. V kaldeře sopky tak začne vznikat mix tefry a vodní páry, který je pak vyvrhován vysoko do atmosféry. Množství prachu, který se takto dostane při výbuchu sopky do atmosféry, může být enormní. Podle dochovaných historických záznamů dokázal výbuch sopky Katla v roce 1918 způsobit ochlazení v celé Evropě o 2 stupně.

Erupce sopky Eyjafjallajökull, duben 2010, pohled jak láva teče po ledovci k severu

Ostatně, co dokáže způsobit výbuch sopky, předvedla poměrně nedávno sousední sopka Eyjafjallajökull. Ta se nachází nedaleko své „větší sestry“. Při svém výbuchu na jaře 2010 dokázal prach uvolněný sopkou Eyjafjallajökull do atmosféry na jeden týden zastavit veškerou leteckou dopravu v celé Evropě.

Vznik sopky Katla je datován do období holocénu před 220 tisíci roky. V novodobé historii (tj. od roku 930 našeho letopočtu) bylo zaznamenáno celkem 18 velký erupcí této sopky. K poslední velké zaznamenané erupci došlo v roce 1918. Podle některých zdrojů pak došlo ještě ke dvěma menším erupcím v roce 1955 a 1999, které ale údajně nebyly tak silné, aby dokázaly prorazit ledovcový příkrov a nebyly tedy zaznamenány.

Nejsilnější erupce této sopky

Nejsilnější zaznamená erupce v roce 934 našeho letopočtu, dokázala vytvořit lávový proud o objemu 18 km³ (jen pro představu, vodní nádrž Orlík má objem 374,5 mil. m³, tj. 0,375 km³, takže sopka Katla dokázala při jediné erupci vyprodukovat takové množství lávy, jaké by zaplnilo 48 přehradních nádrží o stejném objemu jako Orlík).

Při další velké erupci v roce 1755 došlo k masivnímu tání ledovce, který pokrývá tuto sopku. Podle odhadů se tak během velmi krátké doby uvolnil proud vody, který měl 200 000 až 400 000 krychlových metrů za sekundu. (jen pro srovnání, při katastrofálních záplavách v roce 2002, kdy byla zatopena i velká část Prahy měla Vltava maximální průtok 5000 m³/s, tedy minimálně 40x méně. Pokud by Praha ležela na úbočí sopky Katla, pak by jí povodeň způsobená výbuchem sopky spláchla)

Sopka Katla a její sestra Eyjafjallajökull

Od roku 1999 sopka Katla vykazuje značné známky nárůstu aktivity. Při explozi její nedaleké sestry Eyjafjallajökull se vědci domnívali, že tato erupce by mohla spustit i výbuch samotné Katly. Podle historických pozorování totiž po každé erupci sopky Eyjafjallajökull, dříve či později následovala i erupce sopky Katla.

Vzhledem k rostoucí aktivitě, která je u této sopky pozorována v současnosti, se její erupce očekává v nejbližší době. Jestli se bude jednat jen o „malou“ erupci, nebo jestli dočkáme něčeho srovnatelného s roky 1918, 1755 nebo 934 není možné dopředu určit, vše ale nasvědčuje tomu, že až sopka Katla vybuchne, bude to spíše masivnější erupce. Ve všech předchozích případech se erupce sopky Katla pohybovaly minimálně na úrovni 5 – 6 stupně (index, kterým se měří síla sopečné erupce má 8 stupňů, erupce Eyjafjallajökull v roce 2010 měla stupeň 4).

Vstup do diskuze »