Sopky na Islandu

Island je země ledu a ohně. Island je skutečným rájem pro vulkanology. Jen několik málo míst na planetě zemi je v její historii tak úzce spjato s geologií a vulkanologií jako Island. Ostrov Island má velmi unikátní polohu. Nachází se přímo na vrcholu středo atlantického hřebene, kde se stýkají dvě odlišné tektonické desky. Díky tomu je oblasti Islandu velmi intenzivní sopečná a seizmická aktivita, jaká nemá obdobu téměř nikde jinde na světě. Hranice mezi Americkou a Euroasijskou tektonickou deskou se díky neustálému pohybu těchto zemských ker neustále vyvíjí. Do prostoru mezi deskami je ze zemského nitra vytlačováno žhavé magma. Tato aktivita se pak na povrhu země projevuje několika desítkami aktivních sopek.

Sopky na Islandu vychrlí 1/3 lávy na světě

Na území Islandu tak najdeme 30 aktivních sopečných systémů. Z toho pak u 13 sopek, je evidována erupce od doby, kdy byl Island poprvé osídlen. (tj. od roku 874 našeho letopočtu). Většina sopek na Islandu je pak aktivní i několikrát v průběhu jednoho století. Nejaktivnější sopkou je pak Grímsvötn. Za posledních 500 roků vyprodukovaly sopky na Islandu 1/3 veškeré lávy, kterou vychrlili všechny sopky na celém světě.

Největší sopečná erupce na Islandu

Největší sopečná katastrofa na Islandu za známou historii se nazývá Skaftáreldar. K této události došlo v roce 1783 a její dozvuky trvaly až do roku 1784. Erupci měla na svědomí sopka Lakagígar. Tento kráter je součástí rozsáhlejšího sopečného systému, jehož součástí je právě i Grímsvötn (zmíněný výše). Při výbuchu sopky Lakagígar v roce 1784 zemřela na přímé nebo nepřímé následky sopečné erupce přibližně ¼ tehdejší populace ostrova. Většina z nich sice nezemřela přímo po výbuchu sopky. Těch, kdo byly zasaženi lávou, nebo jinými průvodními jevy sopečné erupce, byla menší část. Více lidí pak ale zemřelo v důsledku krátkodobé změny klimatu a také v důsledku vymírání hospodářských zvířat. Při erupci sopky se totiž uvolnilo obrovské množství sopečných plynů a popela, což mělo za následek nejrůznější nemoci a hladomor. Ten byl navíc umocněný i silným poklesem teploty. Erupce sopky Lakagígar na Islandu je také s největší pravděpodobností i největší sopečná erupce na celém světě co do objemu vyprodukované lávy v rámci jednoho samostatného výbuchu.

Sopky na Islandu ohrožují celou Evropu

Svoji sílu a přítomnost připomněly sopky na Islandu i v nedávné době. Sopečná erupce sopky Eyjafjallajökull v roce 2010 dokázala následným rozsáhlým oblakem sopečného popela zablokovat veškerou leteckou dopravu v celé Evropě. A to přitom sopka Eyjafjallajökull patří spíše mezi ty menší sopky na Islandu. Navíc erupce z roku 2010 měla pouze stupeň 4 na osmistupňovém vulkanickém indexu. Není to tedy žádná velká nebo katastrofická erupce. Pro srovnání, sousedící sopka Katla měla v posledních stoletích několik erupcí v rozmezí stupně 4 – 6. Poslední známá velká erupce v roce 1918 dokázala ovlivnit klima v celé Evropě a snížit průměrné teploty o 2 stupeň celsia.

Sopky na Islandu – kompletní seznam

Jméno sopky	Nadmořská výška	Souřadnice	Poslední erupce
Askja	1516 m	65.03°N 16.75°W	1961
Bárðarbunga	2005 m	64.64°N 17.56°W	1903
Brennisteinsfjöll	626 m	63.92°N 21.83°W	1341
Eldfell	279 m	63.43°N 20.25°W	1973
Eldgjá fissure system	800 m	64.24°N 18.37°W	934
Esjufjöll	1760 m	64.27°N 16.65°W	1927
Eyjafjallajökull	1666 m	63.63°N 19.62°W	2010
Fremrinámur	939 m	65.43°N 16.65°W	cca. 800 př.n.l
Grensdalur	497 m	64.02°N 21.17°W
Grímsnes	214 m	64.03°N 20.87°W	cca. 3500 př.n.l
Grímsvötn	1725 m	64.42°N 17.33°W	2011
Hekla	1491 m	63.98°N 19.70°W	2000
Hengill	803 m	64.18°N 21.33°W	cca. 90 n.l.
Herðubreið	1682 m	65.18°N 16.34°W
Hofsjökull	1782 m	64.85°N 19.53°W
Hrómundartindur	540 m	64.07°N 21.20°W	cca. 10000 př.n.l
Hverfjall	420 m	65.36°N 16.53°W	cca. 500 př.n.l
Hveravellir	1360 m	64.75°N 19.98°W	cca. 950 n.l.
Jólnir	70 m	63.30°N 20.63°W	1966
Katla	1512 m	63.63°N 19.05°W	1918
Kerlingarfjöll	1488 m	64.63°N 19.32°W
Kolbeinsey ridge	5 m	66.67°N 18.50°W	1999
Kollóttadyngja	1177 m	65.22°N 16.55°W
Krafla	650 m	65.73°N 16.78°W	1984
Krýsuvík	379 m	63.93°N 22.10°W	cca. 1340
Krakatindur	300 m	63.55°N 19.30°W
Kverkfjöll	1920 m	64.65°N 16.72°W	1968
Laki	1725 m	64.06°N 18.22°W	1783
Langjökull	1360 m	64.75°N 19.98°W	cca. 925 n.l.
Loki-Fögrufjöll	1570 m	64.48°N 17.80°W	1910
Ljósufjöll	988 m	64.87°N 22.23°W	cca. 960 n.l.
Lýsuhóll	540 m	64.87°N 23.25°W
Örafajökull	2119 m	64.00°N 16.65°W	1727
Prestahnúkur	1386 m	64.60°N 20.60°W	cca. 7550 př.n.l.
Reykjanes	230 m	63.88°N 22.50°W	1879
Reykjaneshryggur	-80 m	63.67°N 23.33°W	1970
Snafellsjökull	1448 m	64.80°N 23.78°W	cca. 200 n.l.
Surtsey	174 m	63.30°N 20.62°W	1963
Theistareykjarbunga	564 m	65.88°N 16.83°W	cca. 750 př.n.l.
Thordarhyrna		64.12°N 17.0°W	1910
Thórólfsfell	574 m	63.72°N 19.67°W
Tindfjallajökull	1463 m	63.78°N 19.57°W
Tjörnes fracture zone	-150 m	66.30°N 17.10°W	1868
Torfajökull	1259 m	63.92°N 19.17°W	1477
Tungnafellsjökull	1535 m	64.73°N 17.92°W
Vatnafjöll	1235 m	63.92°N 19.67°W	cca. 750